Svatomír Kováček

Před několika lety jsem padl na finanční dno. Nebylo tam hezky. Ale probralo mě to. Musel jsem napnout všechny síly, abych zase vyplaval na hladinu a mohl znovu jet lyžovat do milovaných Jeseníků. Věřte mi, dalo to pěkně zabrat.

Zvládnutá krize člověka potěší. Plácá se po rameni a říká si: "Hochu, tak tohle jsi zvládl." Pak euforie trochu opadla. OK, už nežeru hlínu, ale stejně musím zajistit provoz. Zaplatit účty. Obnovit šatník. Užít si zábavu… Nějaké peníze jsou, ale má to svůj strop. Jak to s nimi skoulet, aby se to znovu nepos…?

Došlo mi, že musím své peníze řídit i v dobách klidu. Po pravdě vlastně právě v takové době je to nejdůležitější, protože se s nimi dá udělat spousta práce. Rozložit je tak, aby nikde nechyběly. Respektovat svoje potřeby, sny a cíle a zároveň vědět, co si můžu dovolit. A dodržet to. 

Dneska můžu říct, že svoje peníze opravdu řídím. Utrácím jen tolik, kolik chci,  za věci, které mi dávají smysl. Zároveň část z nich přesměrovávám do rezerv na horší časy. Vycházím s penězi velmi dobře. A taky z nich mám upřímnou radost.

Možná si říkáte, super, dobrej příběh, ale proč to vlastně všechno říká? Zkrátka jsem si řekl, že když jsem to zvládl já, můžou to zvládnout i jiní. A může jim to s jejich osobními penězi pomoct. Začal jsem Peníze v hrsti školit jako interní lektor O2, kde právě pracuji. Kurzem takhle prošlo už více než 50 lidí. A protože zpětná vazba byla velmi pozitivní, řekl jsem si, že to zkusím se školením i pro širokou veřejnost.