Matěj Čížek

Jak Matěj hodnotí navštívené kurzy:

• Navrhni a vyrob si set stříbrných prstýnků - 10. 5. 2024

  Po počátečnim váhání jsem navštívil a nelituju. Během 4 hodin, který jsme nakonec dokonce přetáhli, jsme každej stihli vyrobit 3 prstýnky - za mě jeden tepanej, jeden pletenej ze třech tenkejch drátků, a jeden širší z plechu s kolem dokola vyraženym vzorem. Kolegyně kurzistka zase prsten s navařenym stříbrnym kvítkem, jeden s ohejbanym vzorem, a jeden s intarzií mědí. Možnejch technik je bezpočet a fantazii se meze nekladou. Průběh kurzu byl takovej... člověk si ani nevšim, že je na kurzu, a prostě jsme si vyráběli, volně přecházeli kolem stolů tu střihat a řezat, tu svářet, tu tepat, tu pilovat, brousit, tu začišťovat, tu leštit, tu prostě nakukovat k sousedům. Každej svym tempem, žádnej stres. Lektorka každou operaci vždycky vysvětlila, ukázala, a v průběhu procesu radila jakym směrem postupovat. Čas plynul tak nějak sám, a tak se otázka kolik je vlastně hodin vynořila až někdy k oficiálnímu konci kurzu, a člověk by stejně radši pokračoval dál. Tohle si zopáknu. Zlatnictví se vlastně příliš neliší od zámečnictví, tak je mi to blízký. Jenom je všechno titěrný a všechno pěkně postaru ručnim nářadim, no. Ale kdo kdy cokoli dělal rukama a má trošku trpělivosti nebude mít problém.
  
  PS: Radčine kurzům jsem dlouho odolával kvuli zmínce o povinnejch respirátorech a brejlích, ale praxe ukazuje, že takhle jednorázově a v dobře větranym prostoru se člověk docela dobře obejde i bez nich.

  Názor na lektora (Radka Junova): Veselá, pohodová, upovídaná mamina. Mezi různejma lektorama jedna z mála, co fakt umí učit.

• Jarní slaměná dílna - 19. 3. 2024

  Během 3 hodin jsme probrali jakou slámu, kde jí brát, jak si jí připravit; základ pletení ze 4 a 5-ti stébel - svázání začátku, rozšiřování a zužování tvaru, nastavování stébel a všelijaký "co dělat když". A už nám jenom odsejpaly ozdoby, košíčky, zvonečky, ... Zpočátku samozřejmě všechno poněkud šišatý, ale jak člověk postupně chytal grif do ruky, každej další pokus dopadal o poznání líp než předešlej. Někdo to všechno chytal rychlejc, někdo pomalejc, ale z toho si nikdo hlavu nedělal. Lektorka mezi náma kmitala, radila, vysvětlovala. To celý v útulnym prostředí a takořka domácí atmosféře - čaj, sušenky, klábosení, hlavně žádnej spěch ani stres. Domů jsme si odnesli i malou zásobu slámy pro další pokusy a výrobky. Doporučuju.

  Názor na lektora (Jana Kopecká): Milá, trpělivá, nápomocná. Co víc ještě chtít?

• Kurz lhaní - 9. 2. 2024

  Po nějakejch těch peripetiích s nedostatečnym naplnění termínů mi pánové udělali individuál doma. Jsou to takový dva srandisti, se kterejma si člověk procvičí lhaní do očí, vyprávění báchorek, improvizaci a vykrucování se a vylhávání se. Stejně tak odhalování jejich polopravd, lží a mystifikací. Srandy kopec. A ke konci přišlo i malý překvapení, ale nechci napovídat. To totiž byla ta nejlepší část :-) Člověk si řiká, že lhát neumí, ale ve skutečnosti má akorát zakořeněný že by neměl, ale stejně v životě podle situace tak trošku lže, přehání a nedořikává, jenom si to nepřipouští. Místo aby s tim vědomě pracoval. A na to je tenhle kurz výbornej.

• Zpívejme si - 8. 2. 2024

  Během hodiny a půl jsme stihli základy pozice těla, dejchání, práce s bránicí, uvolnění krku, nasazení hlasu, základy artikulace, přednesu, všelijaký rozumy, doporučení, a ještě jsme stihli pár písniček v poněkud nesourodý sestavě soprán + soprán + tenor. Atmosféra uvolněná, až si člověk v tu chvíli ani neuvědomí jak to všechno hezky odsejpá. Po příchodu domů to mě, absolutnímu nezpěvákovi nedá a člověk si ještě před spanim začne zkoušet, opakovat, v zrcátku si kontroluje čelist a artikulaci, a nelení si k tomu narychlo bastlit kytarovej doprovod. Bohužel ale ráno musim vstávat do práce, takže jenom krátká recenze a spát. A vy se mezitim koukejte přihlásit na další termín.

  Názor na lektora (Ema Máchová): Příjemná a milá pani, co si na nic nehraje, zato evidentně o zpěvu ví hodně, a evidentně umí učit. Ví co je potřeba vysvětlit a postupně zkusit. S přehledem si hlídá, co kdo tropí a dělá ne tak, a mezi řečí jenom tak cíleně tu připomene, že ty mi zase o tón přešviháváš; tu že ty mi na to ááá pořádně neotvíráš pusu; tu že ty mi v nádechu zvedáš ramena. Přesně tak, aby si člověk uvědomil, co si má ohlídat, ale zároveň aby hodina prostě přirozeně plynula dál.