A co miluješ právě Ty?

6tvul8lqtwi-tomas-urban-11.jpg

Tomáš Urban

"Dám Ti něco nového?"->"Nedám. Ale zahřeju to, co se v Tobě skrývá - aby to vystoupilo na povrch a Ty sis vystačil s tím, co už dávno máš..."..."A co když tam nic nemáš?"->"Kdybys tam nic neměl, tak bys nežil a nemohl Více o lektorovi »

6tvul8lqtwi-tomas-urban-11.jpg

Tomáš Urban

"Dám Ti něco nového?"->"Nedám. Ale zahřeju to, co se v Tobě skrývá - aby to vystoupilo na povrch a Ty sis vystačil s tím, co už dávno máš..."..."A co když tam nic nemáš?"->"Kdybys tam nic neměl, tak bys nežil a nemohl Více o lektorovi »

90zg026rg7d-miluj-cestu.jpg
bude upřesněno, Praha (mapa)

už jen 3 účastníci a kurz se uskuteční

Přihlašování ukončeno

Nevyhovuje ti termín?

Nech nám svůj e-mail – dáme ti vědět, jakmile lektor vypíše nový termín.

Poznámka k termínu

Toto je můj první kurz na naučmese.cz - nejsou tu na mě reference.
Co hodnotného ode mě tedy získáte? ... Neublížím Vám?
Sedneme si? ... Lze mi důvěřovat?

Zatelefonujte mi s jakoukoliv otázkou.
Bohužel je lektorům na naučmese.cz zakázáno uvádět telefonní číslo. Pro jeho zjištění potřebujete tedy třikrát kliknout: nejprve si rozklikněte můj profil... tam nahoře pod mým jménem použijte odkaz na moje webovky (jsmelide.cz)... a na nich mrkněte do rubriky kontakt. :-)
(Stačí mě prozvonit - ozvu se Vám zpět - ať neutrácíte za hovorné.)
Zeptejte se mě na cokoliv ke kurzu nebo třeba na něco záludného, co nečekám. Ať zjistíte, jaký jsem.

Děkuji za Váš zájem,
Váš Tomáš Urban

O čem kurz je? A pro koho?
(nejprve stručně a v bodech)

Z jakých zkušeností vycházím:

  • když nemiluji, nemohu doufat v dlouhodobou spokojenost
  • dovolme si být jiní než naši rodiče, soused nebo partner(ka)...
    k vášnivému milování si vyberme jakoukoliv originální drobnost (ono to bohatě stačí)

Témata kurzu:

  • bezpracné odbourávání stresu
  • intuice selským rozumem = náš pomocník při rozhodování
  • skryté vášně - jak je odhalit + použít užitečně pro sebe i společnost
  • naplňující život v detailech moderního všedního dne
  • raději si to zkusíme hned teď

Jak kurz probíhá:

  • beseda v kruhu, kterou lektor citlivě moderuje
  • zkoušíme si drobné psychologické hříčky s dalekosáhlým následkem
  • zažíváme něco nového
  • objevujeme konkrétní odpovědi na naše konkrétní otázky
  • lektor sedí mezi ostatními, ale na klíně má stará kuchyňská plechová dvířka - jako improvizovanou tabuli, na kterou fixem kreslí názorné obrázky ze života

Pro koho? Je to pro lidi, kteří:

  • by rádi něco zažívali nebo tvořili, ale opakovaně při tom narážejí na překážky
  • potřebují proměnit tyto domnělé překážky v obrovské výhody
  • jsou občas líní a přejí si využít potenciál své lenosti
  • si přejí přinášet něco smysluplného sobě i ostatním
  • věří v sílu lásky

Jak Vám jako lektor pomůžu:

  • těmi obrázky na plechových dvířkách  ;-)
  • vyhýbám se obloukem duchovní literatuře, nemám certifikáty = vycházím z praxe
  • spoustu toho nechávám na Vás samotných, abyste měli prostor zjistit - že jste daleko šikovnější, než si mysleli Vaši rodiče
    (vášnivě věřím ve Vaši šikovnost)

  • Ale hlavně: Nedávám Vám dotazníky... netahám z Vás intimní detaily. Během hovoru na obyčejná témata totiž cítím Vaše drobné emocionální výkyvy u vět, které slyšíte nebo říkáte - zorientuji se tak ve Vašich reálných možnostech... a pokusím se Vám jasně a srozumitelně ukázat, kde jsou právě teď "Vaše otevřené dveře"

A dále jsem se již o kurzu rozepsal literárně a obsáhle
(navíc, když sjedete do spodní půlky - naleznete tam část mého KnowHow)

Nebylo bylo. Dlouho předlouho jest tomu, kdy se tak odehrávalo. Konkrétně tedy - jedné soboty 25. května léta páně 2019.

Za sedmero horami a sedmero řekami se tak stalo. Kdesi daleko předaleko v zemi exotické království českém - ve městě vladařově správním - tedy konkrétně v Praze.

Po obloze sice mraky se honily... ale víkend započal - a to, že sobota ránem zrovínka procitala - a pracovně se příliš netvářila - důvod pádný dostatečně k tomu byl, aby lidé času toho si řekli, že na světě jest celkem fajn - ačkoliv prší.

Kdesi v útrobách jedné hranaté fádní nuzně vybavené kanceláře k jednomu semináři se schylovalo - jak se tak říká k prožitkovému workshopu - kterýžto název vzletný nesl "A co miluješ právě Ty?" Stranou nyní ponechme, proč v jedné osobě lektor i autor pojmenoval jej zrovna takto - neboť jak tuším, milý čtenáři, Tebe spíš zajímá:

Co měli si kursu účastníci s sebou vzíti?

Vcelku nic. Účastníci s sebou vzíti si potřebovali především notnou dávku zvědavosti vlastní - aby ochotu vůbec měli patnáct stovek korun českých za něco utratiti, co předtím nikdo nikde nikterak nikdy nijak nipročež neokusil. Dále potřebovali účastníci kursu s sebou si vzíti nějaký obyčejný oděv, to jest oblečení k sezení trochu pohodlné. (Ostatně... kdyby by byli bývali vyrazili na setkání toto nazí - byli by byli bývali ani nedorazili... neboť cestou by byla bývala policie je pozatýkala.) A s sebou si vzíti mohli i nějaký ten onen blok poznámkový s pisadlem, čili například tužkou.

(Mezi námi, milý čtenáři - ale nikde to prosím příliš nahlas neříkej... ten onen blok poznámkový ani tak zcela důležitý klíčově nebyl. Neboť spíše k tomu sloužil, aby účastníci sami pro sebe se uklidnili... že sobotu celou jenom lelkovati nebudou - a že užitečného něco a pořádného jest vykonají. No zkrátka - aby před partnerem, či před partnerkou svojí hájiti se jak měli větou: "Hele dyť já si tam nesu i blok a budu do něj celej den něco psát - abych z tama neodešel úplně blbej - a měl nějaký poznámky na potom." Skutečnost však jiná byla - na kursu samotném ani tak nepsalo se. A z poznámek kdo ví jak nevycházelo se. Ale o tom, milý čtenáři - v odstavcích níže dočteme se.)

Výhodou kursu našeho dotyčného navíc jest bylo, že onehdy nepotřebovali účastníci ani přicházeti na srdci, či na rtech s úsměvem. Ba naopak právě... bylo jest možné dostaviti se i v objetí trudnomyslnosti, pochmurnosti, naštvání (ba přímo nas*ání), v pochybách, nejistotě, strachu, nervósitě, ... a mnohých stavech dalších, kteréžto výdobytkem luxusním lidské civilisace tehdejší byly.

(Ačkoliv - pokud nějakým dopatřením v rozmaru výborném neb pokojném někdo tam přicupital - účastník takový vlídně též akceptován byl... a za handicap velký příliš to považováno nebylo.)

Teď by Tě - milý čtenáři, možná zajímati mohlo - jestli bys tenkrát v té Praze na ten kurs také se charakterově býval šiknul hodil... Jinými slovy - milý čtenáři:

Pro koho kurs ten určen byl?

Ideálnímu účastníkovi kursu našeho v dobách oněch jara roku 2019 jest byly následující myšlenky troje blízké:

  • "Občas nebo i často se cítím mizerně... vím o tom... rád(a) bych to změnil(a) - ale nevím jak."
  • "Nezajímá mě ani tak, jak to má Karel Gott nebo nejbohatší žena světa... potřeboval(a) bych prožívat a projevovat sebe."
  • "Potřebuji se ujistit, kde jsou mé silné stránky - a jak mohu být užitečný(užitečná) pro své okolí tak, aby mě to naplňovalo."


(Milý čtenáři, zdalipak někdy o tom jsi uvažoval, či vypravěč slovutný náš uvésti jména účastníků všech tehdejších může? Považ, že kurs náš 25. května 2019, čili v budoucnosti v Praze se odehrával - pokud ta jména účastníků tehdejších bys vypsaná viděti mohl... zjistiti stačilo by Ti, zdali jméno Tvé na seznamu uvedeno jest. Tak bys přec odhalil - zdali ses tenkrát v budoucnosti kursu toho účastnil, či neúčastnil. Nejspíš zvědavý jsi, zdali přihlásíš se, či nepřihlásíš - a rozhodovat na vlastní pěst by ses takto už vůbec nemusel. ... Zklamu Tě však žel bohu patrně, neboť vypravěč náš tenkrát i dosud občanem Unie Evropské jest byl - a mlčenlivost v údajích osobních slíbil... a jména účastníků těch z budoucnosti uvésti tedy nemůže. Ať už jsi mezi těmi jmény nebyl, či byl - nejsi, či jsi - nebudeš, či budeš. A tak o přihlášce svojí naštěstí rozhodnouti musíš ze své svobodné vůle sám.)
(Ale prozraditi mohu Ti, že účastníků bylo tam onehdy celkem 7.)

Jakpak kurs ten probíhal?

O citlivou debatu účastníků všech se jednalo. Převážně v kruhu na židlích se sedělo. Logická správnost výpovědí důležitá nikterak nebyla. Podstatné jest byly zlehka otevírané vnitřní prožitky. Pokládal lektor otázky jednoduché a zadával lektor drobné hry psychologické - a tím tedy oporou lidskou byl pro debatu celou, její směr, přínos a pro vlídnou atmosféru.

Nejprve představu rozváděli, z čeho všeho svůj strach mají - kde pro radost svoji vidí překážku, co ohroziti by je tedy mohlo a podobně.

Nechali průchod poté svojí inteligenci emocionální, aby je skrze ty domnělé překážky a hrozby provedla - a aby ony problémy škodit přestaly a naopak konstruktivní živnou silou se ty problémy staly pro jedinečnosti osobní pramen. Účastníci o tom moc neteoretizovali, nýbrž rovnou si ten proud naplnění zkusili - aby ještě během kursu celého ta zkušenost rostla... a aby možné bylo onu zkušenost po návratu do života běžného dále rozvíjeti.

Lektor pokusil se pro účastníka každého něco nalézti, na co účastník již dávno hrdý býti může a kde tento účastník okamžitě začíti tvořiti může, neboť jest to již v životě tohoto účastníka dávno nachystáno. A pokud  se tuto osobní parketu pro některého účastníka lektorovi nalézti nepodařilo - nabídl lektor pro účastníka daného drobnou ještě konzultaci telefonickou v následujících týdnech (kterážto drobná telefonická konzultace v ceně kursu rovněž zahrnuta jest byla).

A ještě jednu záležitost, milý čtenáři, jest třeba zmíniti: Samozřejmě, že nehladověli - od 13:00 do 14:30 pauza na oběd byla... přičemž po dohodě čas oběda v pizzerii společně všichni tráviti mohli (včetně lektora - kterýžto vášnivým milovníkem jídla jest). Případné restaurační hodování však v ceně kurzu toho zahrnuto nebylo a účastník každý si jej hraditi musel sám.

Jak těžké jest nechati průchod své emocionální inteligenci?

Milý čtenáři, jestlipak znáš hru na asociace? To je taková ta hra, kdy jeden člověk řekne nějaké slovo (například: "babička") a toto první slovo si vyslechne další člověk, který to doplní čímkoliv, co mu zrovna v samovolné reakci vytane na mysli (například: "babička" -> "bábovka" nebo "babička" -> "televizor" nebo "babička" -> "Božena Němcová" nebo "babička" -> "nebe" nebo cokoliv jiného, klidně i logicky nesprávného).

Zkus si prosím nyní zahrát takovou hru se mnou. Já říkám slovo "zmrzlina" - a jak na to reaguješ Ty? Napadá Tě jakékoliv sousloví nebo slovo na mou "zmrzlinu"? (Pokud Tě toho napadlo víc najednou, tak je to také v pohodě a stačí si vybrat jakoukoliv jednu věc ze všech, co se Ti v hlavě narodily.) Funguje Ti to? Dokážeš mé slovo něčím bláznivým doplnit? Klidně si své vlastní slovo napiš někam na papír, nebo mi jej pošli smskou. Nebo to nech klidně třeba plavat.

Zkusme si to spolu ještě jednou. Jiné mé startovní slovo pro Tvou asociaci může být například "slon". Copak Tě napadne, když jsem Ti naservíroval "slona"?

Pravděpodobně Ti taková hra funguje - co říkáš? (Pokud ne, tak mi prosím zavolej, protože bych Tě rád poznal blíže.)

No a jestli dokážeš tohle, tak potom dokážeš použít naplno i svou emocionální inteligenci - protože ten postup je obdobný, jenom s našimi pocity a s láskou.


(NÍŽE SDÍLÍM alespoň část SVÉHO KNOW-HOW)

(ovšem text je možná složitý,
na kurzu kreslím fixou názorné obrázky
a zabýváme se tam praxí z moderního života)


V čem je ten vtip?

Naše emoce mají svou vlastní rozumově nepolapitelnou inteligenci. Můžeme se snažit naše city usměrňovat, brzdit, korigovat, potlačovat, ovládat - ale tím jenom roste dřina a stres... a lze se tak teoreticky i prakticky dopracovat třeba až k depresi.

Nebo naopak můžeme pocitům nechat prostor a svobodu - aby si žily svým vlastním životem... a aby neotročili pro naši logickou vůli... nýbrž aby nám do našich rozhodnutí "kecaly"... a byly tak partnery naší vůle a spoluutvářely ji. A to je cesta k neworkoholické samovolné prosperitě.

Hry, které budeme na kurzu sdílet vychází z toho, že projednou také naše pocity neřídíme, nýbrž vycházíme z nich.

Ale co když necháš pocitům svobodu a oni se Ti zvrhnou v nepříjemný emocionální horor?

Jo tak s tím mám bohatou osobní zkušenost - věř mi. ... Naštěstí není podstatné, co hnusného v těch pocitech zrovna je. Naopak podstatné a perspektivní je to, co krásného v Tvých pocitech není. Počkej chvilku, pokusím se Ti to objasnit:

Slyšel jsi někdy o tom, že většinu Vesmíru tvoří takzvaná temná energie? Náš Vesmír obsahuje víc toho, co tady "není", než toho, co tady "je". A tak je to v pořádku - funguje to.

Fyzika Vesmíru - ta je však pro praktický život nesnadno použitelná. Pojďme tedy dál - k něčemu trochu konkrétnějšímu:

Viděl jsi někdy na youtube desetiminutové video o líném japonském zemědělství, které inspiruje celý svět?



Ten chlápek tam doslova říká, že nezáleží na tom, co zemědělec dělá - ale že záleží na tom, co zemědělec nedělá.

A ještě z jiného soudku:

Přemýšlel jsi někdy o tom, co se stane - když své podnikání nebo svůj zaměstnanecký post postavíš na něčem, co už dobře umíš? ... Tím se totiž odsoudíš k opakování toho samého dokola. Zacyklíš se, propadneš stereotypu a nudíš se.
...
Co by se ale stalo, kdybys svou pracovní výdělečnou činnost postavil na něčem, co sice neumíš - v čem se ale toužíš zdokonalit... a co se během práce teprve budeš učit? Je to paradoxní - ale tahle cesta je mnohem přirozenější, záživnější... a ve výsledku i efektivnější a výnosnější.

Koho by bavilo furt dokola robiť niečo, čo už má dlouho zmáklé? ... Ta pravá zábava začíná naopak tam, kde sami sebe posouváme směrem - kde jsme to ještě nezkusili... a kde to ještě nezvládáme. (Nesmíme se ale samozřejmě nutit do směrů, které nás nelákají - z těch milionu neprozkoumaných cest stačí vybrat tu jedinou, která nás zrovna k prozkoumání přitahuje.)

(Ó jak blaženě by se žilo korporacím, firmám i jejich zaměstnancům, kdyby se jich na přijímacím pohovoru neptali: "Co všechno už umíš a za kolik to pro nás jsi ochotný dělat?" ... ale kdyby se jich místo toho ptali: "Čemu novému, co ještě neumíš, by ses u nás rád přiučil?" - ale o tom až jindy.)

No a teďka zpátky k hnusným pocitům:

Když tedy člověka přepadnou chmury... neměl by se hrabat v tom - čeho je v těch nepěkných emocionálních pochodech "až příliš"... - co tam přebývá. Člověk by si spíš mohl uvědomit - kolik všeho krásného a vytouženého v těch pocitech chybí.

Jeden dotěrný nepříjemný pocit, který v nás překypuje - nás totiž inspiruje k milionu možných jiných nádherných pocitů, které nám zrovna schází. No a když hledíme na tu širokou paletu těch nekonečně mnoho krásných variant, které nám schází... tak stačí, abychom si vybrali jedinou drobnou aktuálně chybějící alternativu - kterou zrovna dokážeme milovat.

Nemusíme lásku znásilňovat... a nutit se vzplanout pro něco - co v tu chvíli milovat nezmůžeme. Naopak... Když něco postrádáme, třeba pokoj na duši - tak toho uvnitř obvykle postrádáme "fakt moc". A v tomto postrádaném "fakt moc"... stačí nalézt jeden drobný kousek pocitu z mnoha jiných - který zrovna milovat umíme, i když chybí.

Nenuť se milovat něco, co je nad Tvé síly a mimo Tvé možnosti... najdi jakoukoliv prkotinu, kterou milovat dokážeš - i teď, když je Ti ta prkotina na hony vzdálená. Můžeš o tom tisíckrát teoreticky přemýšlet a nepohneš se ani o píď. A nebo to zkus. Hned teď, když čteš tyto řádky.

Zastav se... a najdi něco malého, co miluješ - i když to nemáš. Na všechno ostatní se na chvilku s prominutím vyprdni.

Máš to?

A tím zažiješ tu nekonečnou sílu a úlevu (sice nepochopitelnou, ale přesto reálnou úlevu). Tvůj život se dá sám od sebe bez námahy pomaličku (zprvu neviditelně) do pohybu směrem k tomu, co miluješ - a ten okamžitý droboučký nový pohyb v Tvé duši Tě začne ihned naplňovat.

A nyní přichází na řadu právě to kouzlo emocionální inteligence. Když už jsi pro jednu nepatrnou nepřítomnou maličkost zahořel - a Tvá duše se dala sama od sebe do tichého pohybu tím směrem... naše logicky nepojmutelná samovolná vnitřní citová moudrost začne do toho tichého směru zasahovat... a nepatrně jej měnit. Na vlnách lásky někam pluješ, ale ten pohyb má tendenci neustále zatáčet... a nedá se přesně určit proč - protože impulzy k těm proměnám nepřicházejí z rozumu, ale ze srdce. A v tuto chvíli se hraje o to - jestli si to zakážeš a zarazíš to, protože to nedokážeš obhájit žádným dostupným argumentem - nebo jestli se těm meandrům proudu vášně otevřeš... a vyzkoušíš, k čemu to povede.

Víš proč jsem s Tebou v jedné z předchozích kapitol zkoušel tu hru na asociace? (Když jsem Ti k asociacím předkládal například "slona".) ... Protože tam jsi na chvilku musel nechat vnitřní svobodu své mysli - aby se nechala v reakci samovolně unést k jakémukoliv dalšímu slovu nebo sousloví. A pravděpodobně sis to v tu chvíli nezakázal... protože to vypadalo neškodně.

Ale zrovna tak... když začneš nějakou drobnost milovat... tak Tě to nepochopitelné "ono" (Tvá vnitřní moudrost) začne někam unášet... a v jisté chvíli toto Tvé nepochopitelné "ono" míní změnit směr... a přesně v tuto chvíli, kdy přijde ze srdce impulz ke změně - je to obdobná zkušenost jako při myšlenkových asociacích, které jsme spolu hráli. A přesně v tuto chvíli, se tomu buď vzepřeš a ustrneš... nebo si naopak dovolíš následovat tu změnu - s otázkou, co když je to neškodné? (A s pocitem: Pojďme to vyzkoušet...)

...

Ovšem, když se pozorně podíváš - tak tuto podkapitolku jsme začínali "emocionálním hororem". A možná si říkáš: "Dobře... takže máme horor... a ten nás inspiruje k něčemu vzdálenému nepatrnému, co začneme milovat... láska s námi potom meandruje tím směrem... a třeba se postupně původní směr i úplně změní... - ale co se k čertu stane s tím hororem?" ... Moje zkušenost říká, že ten citový proud s námi právě bezpečně vykličkuje mezi úskalími... a my se dostaneme z toho hororu ven - aniž by se nás cokoliv dotklo nebo nám ublížilo.

(Pokud by ses chtěl pídit po tom, jak moc bezpečné to je - tak Ti mohu prozradit, že jsem ve svém reálném životě takto se štěstím... bez škrábnutí a bez úhony vyvázl z agresivního pokusu o vraždu... aniž bych se musel útočníkovi jakkoliv bránit... a aniž bych cítil jakýkoliv diskomfort, přestože jsem byl zhruba dvě minuty zarytě škrcen (než si to násilník zmateně rozmyslel). Nechci se rouhat - možná, že příště by to už dopadlo jinak... a velmi mi v tu chvíli pomohlo několik lidí z okolí. Nicméně v červnu roku 2018 se to jednou odehrálo opravdu tak... a proběhlo to zázračnou shodou okolností v klidu... nikomu se ten den nic nestalo - přestože riziko bylo ve skutečnosti velmi vysoké.)

(A navíc nás ve skutečnosti ten citový proud zahřeje natolik... že tím samovolně skrze sebe začneme zahřívat i to okolí - ten horor. A tak se dokonce z toho hororu narodí přátelské prostředí - které nám rázem aktivně pomáhá. Asi zhruba tak, jako když přijdeš do promrzlé temné světnice, která působí nepřátelsky a strašidelně... a nedá se v ní pro tu zimu pořádně odpočívat nebo pracovat. Ale potom zatopíš v krbu, který tu světnici osvětlí plameny a prozáří teplem - takže najednou se z té místnosti stane velmi útulné a podporující prostředí. ... ... Takhle nějak se původně nepříjemné pocity v našem nitru i okolí proměňují v něco příjemného - už jenom skrze to teplo naší lásky k něčemu vzdálenému... aniž by nás to stálo jakékoliv úsilí. ... Ale to už by vážně bylo na delší povídání a do pozvánky k tomuto kurzu se mi to bohužel nevejde.)

 

Co když to zkoušíš a nefunguje Ti to?

To, co zde uvádím - není nějaká svatá pravda. Je to můj aktuální pohled na věc, který se vyvíjí a mění. Mohu se mýlit.
Věř tedy prosím o něco více sobě nežli mně.

Navíc, dříve nebo později si stejně najdeš svůj vlastní styl, který vůbec nemusí korespondovat s tím mým. Možná, že takový svůj styl už dávno máš. Z toho všeho, co jsem napsal - můžeš tedy vybrat selektivně jenom pár drobností, které se Ti šiknou do Tvé vlastní současné mozaiky... a zbytek klidně zahoď.

Jo, a ještě jedna věc - mám vyzkoušeno, že čím více tady ty své poznámky k emocionální inteligenci beru jako pravidla... a čím pečlivěji je dodržuji - tím méně to funguje. Nechápu to ani tak jako návod - spíše to beru jako volnou uměleckou předlohu. Ale ten umělec tam nejsem já. Ten umělec, který to nakonec ztvární po svém - jsi tam Ty. To, co jsem napsal, Tě k něčemu inspiruje... a nějak originálně to použiješ. A když se já potom dívám na Tebe, jak jsi to použil... tak tím zase Ty velmi inspiruješ mě - protože do toho vložíš něco nového.
(Na ten kurz ani tak nejdu rozdávat inspiraci pro ostatní... jdu tam totiž pochytit inspiraci skrze to, co do toho ostatní vnesou - nebo spíš co do toho všichni společně vneseme.)

-------------------------

Kdybys přeci jenom toužil po tom to se mnou probrat - tak mi třeba zatelefonuj s tou záludnou otázkou (kterou avizuji zcela nahoře v poznámce k tomuto termínu)... pokud Ti můj uměleckopsychologický námět nefunguje, máš ideální příležitost se mě zeptat na něco, co nečekám... a zjistit, jak zareaguju. (A při troše štěstí vyplodím možná něco, co Ti pomůže. Nebo taky třeba ne - ale za zkoušku to stojí.) Moje telefonní číslo nalezneš zcela nahoře v šedivém rámečku "poznámka k termínu".

Nebo můžeš popsat své dojmy a otázky dole na této stránce pomocí formuláře "dotazy na kurz" a já se Ti pokusím odpovědět tam.

No a nebo přijď rovnou na kurz, kde Ti osobně a citlivě zkusím přispět svou troškou do mlýna - abys to v sobě objevil a ono se to projevilo.

 

Co dodat?

Milý čtenáři - nyní bychom se mohli vrátit k literárnímu žertování, kdy mluvíme o nabízeném kurzu jako o něčem, co se stalo tenkrát kdysi dávno. A mohli bychom bědovat: "Ojojoj, škoda, že už je ta doba pryč a nemůžeme se k tomu vrátit."

Já už to žertování ale neudělám. Protože ten kurz teprve bude. A Ty se na něj klidně přihlas, pokud to tak cítíš. (Pokud je alespoň jedna drobnost, kterou dokážeš na té příležitosti milovat - i když jsi u mě na kurzu ještě nikdy před tím nebyl.)

Zdravím Tě,
Tomáš Urban

 

  • Nedělej věci správně - prožívej je. Šťastný jsi, kdykoliv cítíš lásku. Nečekej ale, až Ti dá lásku někdo zvenčí. Rozdávej ji, MILUJ. Miluj cokoliv originálního - motorky, chuť založit kavárnu, Tvé dítě, partnerovo ucho nebo krásnou hudbu. Začni TEĎ

Doprovodné fotky

  • 9sn4jmtv0ri-a-co-milujes-prave-ty-2.jpg

A co miluješ právě Ty?

Odebírej náš newsletter

Posíláme tipy na nové kurzy, zajímavé a přínosné články. Informujeme o dění a vývoji projektu Naučmese.