Tereza Humešová

Věřím, že život je mnohem jedno - dušší, když ho žijeme v souladu se sebou. 

Když zjistíme, co si vlastně doopravdy přejeme a kdo jsme. 

Pak zmizí potřeba si něco dokazovat, srovnávat se, hodnotit, utíkat... 

Ale jak rozpoznat cestu, která je ta moje? 

Je otázka, která mě provází už více jak 10 let. Za tu dobu jsem přečetla hromadu seberozvojových knih, viděla desítky webinářů a účastnila se mnoha kurzů. Ale, a to hlavně, jsem překonala v životě několik velkých výzev, pochopila a přepsala vlastní naučené vzorce chování a rozpoznala pocit, intuici, kompas, který mě teď vede v životě po cestě, která ještě nedávno, byla jen velký sen. 

Jít vlastní cestou je nakonec vlastně hlavně o odvaze. A odvaha není absence strachu :)) Odvaha je jít i přesto, že mám strach. Protože cítím a věřím, že tudy ta cesta opravdu vede (i když mě hlava posílá do Bohnic...). 

A můj kompas mi teď ukazuje, že je načase, začít to, co jsem se naučila, předávat lidem. 

Moje cesta je také hluboce propojená s přírodou a se zvířaty. Jako velkými učiteli a průvodci životem. A proto, pokud se semnou vydáte na cestu, bude se často odehrávat někde v přírodě. Protože příroda nás léčí. Pomáhá najít klid. 

A pokud vás v životě provází pes nebo kůň, můžeme ho do vašeho sebepoznání také zapojit. Už víte, čemu vás učí? 

Těším se na setkání