Sandra Sedlecká

Už od dětství mě zajímali tři věci: Umění, cestování a pozorování maličkostí, kterých si ostatní nevšímají. Tou maličkostí mohl být mrak na obloze ve tvaru plyšového medvěda, zamračený pohled cizího dědečka v tramvaji nebo prasklina na zdi. Odjakživa jsem se věnovala kreslení. Kreslila jsem pořád a všude. Kreslila jsem svoje vysněné světy, zážitky z prázdnin a všechno, co jsem spatřila kolem sebe. Ta touha zachytit a uchovat okamžiky, mne asi nakonec přivedla právě k fotografii. Trávila jsem dlouhé hodiny na procházkách v přírodě i po městě, foťák v ruce, pozorovala jsem dění (i nedění) kolem sebe a snažila se zastavit čas. Výrazy v obličeji, světlo, tajemství života v zahradě, atmosféru, obyčejné situace všedních dnů...

Fotím řadu let a pořád mě tento obor nepřestává fascinovat. Věnuji se často reportážím, v poslední době hodně experimentuji v temné komoře, doma, i se toulám venku. Zajímám se také o histroické fotografické techniky. Při focení si odpočinu a načerpám energii. A co je hlavní, všechen stres se někam vytratí - a to mne přivedlo na myšlenku podělit se o svou zkušenost s ostatními. Dát lidem prostor, aby se mohli vyjádřit, vyřádit, najít svůj vnitřní klid, odpočinout si od shonu, naučit se kouzlit se světlem a kompozicí, dívat se a vidět.

Najít mě můžete například ve sdíleném Libeňském atelieru, kde provozuji temnou komoru pro veřejnost.

Když se zrovna nevěnuji fotografování, netoulám se a nepozoruji dění kolem sebe, tak většinou sleduji "divný" filmy, poslouchám jazz, čtu beatniky nebo komiksy. Nebo jím. Jídlu se věnuji velmi ráda a velmi často. A úplně nejraději mám velký stůl se spoustou dobrého jídla, obklopený lidmi, které mám ráda.

Jsem také spoluzakladatelka pacientského spolku Nejsem psychopat, z.s., ve kterém pomáháme lidem pochopit svět emočně nestabilní poruchy osobnosti. V rámci naší činnosti, při které šíříme osvětu a snažíme se o destigmatizaci, pořádáme workshopy zdarma pro lidi se zkušenostmi s duševními poruchami ve spolupráci s několika organizacemi. Protože duševní hygienu zahrnuje mimo jiné i tvorba.

Také se zúčastníme nejrůznějších festivalů, pořádáme besedy, zaštiťujeme poradenství, realizujeme vzdělávací a destigmatizační programy pro studenty PVŠPS, sociální pracovníky a chystáme program i pro zdravotníky.

Sídlo spolku je v Libeňském atelieru a s platností od 23. 3. 2020 půjde část kurzovného právě na aktivity spolku.

A čím se živím? Jsem reportážní fotograf na volné noze a spravuji sociální sítě. 

A teď předávám slovo a těším se na vás! Dobré světlo!

Sandra