Petr Brůžek

Jsem kutil, mám rád přírodu, baví mě věda a technika.

Už přes 20 let se zajímám o věci spojené s oživováním historie, ať už jde o řemesla, šerm, lukostřelbu, vaření a spoustu dalšího. U kávy, nebo piva vám můžu hodiny s nadšením vyprávět, jak se v historii co dělalo a kam to vše vedlo a jak si to užít i dnes. Právě o tom jsou i mé kurzy.

Nesnažím se primárně o historickou přesnost. Chci vám hlavně zprostředkovat zážitek, který ve vás zůstane. Zkrátka chci, aby vás to bavilo. Mě to to totiž baví. :)

Jak jsem se k tomu dostal?

Vlastní poloprofesionální dílnu už mám dlouho, ale vždycky mě bavilo zkoušet něco nového. S kamarádem jsme si jednou na zahradě postavili takovou improvizovanou kovárnu. Výheň uplácaná z hlíny, poháněná fénem z lidlu a k tomu kovadlinu a pár kladiv. Zkrátka taková zahradní kovárna. Neskutečně nás to ale bavilo. V sobotu ráno jsme na plynovém hořáku začali vařit kotel guláše, pustili jsme si nějakou pohanskou muziku a začali jsme kovat třeba nože, nebo stojany na roh s pivem. Prostě sobota, jak vymalovaná. 

Za pár měsíců už jsme si to museli občas trochu zpestřit, stříleli jsme z luku, vyráběli jsme balistu nebo házeli sekery na špalek. Jednou jsme rozjeli úplně novou věc, začali jsme vyrábět formy z písku a odlévat bronz, mosaz, hliník, měď a úplně nás to pohltilo. 

Proč to nikdo nedělá? Pomyslel jsem si. Při bádání jsem zjistil, že to bylo ještě před sto lety běžné řemeslo. Třeba v Itálii je ale bronzířství tradičním řemeslem doteď. Celosvětově ale odlitky z kovů vytlačil plastový průmysl, který nabídnul levnější alternativu. S bronzem se tedy už tolik nesetkáte. Ukázalo se ale, že třeba komunita na YouTube je poměrně početná a odlévání bronzu se pomalu zase vrací.