Irena Hilgertova

Od mala jsem měla potřebu mít kolem sebe zvířata. Patřily k mému světu a k tomu, jak jsem vyrůstala. A mezi nimi vždy ovce – tiché, klidné, s darem, který mě odjakživa přitahoval: vlnou.

Jako dámská krejčová jsem se pak přirozeně přiklonila k přírodním materiálům. Fascinuje mě, jak žijí v rukách, jak reagují, jak si s nimi člověk může vytvořit vztah.

Když jsem objevila plstění, došlo mi, že si nemusím brát hotovou látku.

Můžu si ji vytvořit sama – od úplného začátku.

Nejen pracovat s materiálem, ale pochopit ho, cítit ho, formovat ho rukama a sledovat, jak se mění, spojuje a pevní. Ten proces mě vtáhl a ukázal mi úplně nový začátek řemesla – u samotného vlákna.

A právě to mě drží u vlny dodnes.

Ta možnost vytvořit si vlastní textilii podle sebe a dál z ní tvořit věci, které nesou můj rukopis, přírodu a poctivé řemeslo.