Denisa Michaliková

Klasika. Už od dětství bylo mým oblíbeným světem místo, kde jsem měla ulepené prsty od lepidla, kreslila si a nevnímala čas. Zůstalo mi to.

Tvorba rukama už není útěkem z reality. Ale časem, kdy dobíjím baterky.
Problémy života mají pak rázem jinou, jednodušší podobu.

Miluju minimalismus. Žádná přeplácanost. Ale ani fádnost. Vymyslela jsem si minimalistický scrapbooking.
Nic, co vyrobím, nesmí být lapačem prachových částic. Nic.

Miluju lidi. Vzpomínky. Tvořím Přání na Míru. I Evu. Láďu. Kohokoli si umanete potěšit.
Představuju si, že až nám bude 80., sednem do houpacího křesla a budem se probírat přáníčky od kamarádů, rodiny. Budem se vracet do milých vzpomínek. Jo. Miluju se i dojímat.

Miluju humor. Ten ironický. Osobní text v přáníčkách. Ten zas poetický.

Upcykluju. Diáře. Po dětech Oblečení. Vznikají tak desky na foto vzpomínky.

Miluju přírodu a papír ze stromů. Miluju papír z papíru. Ten recyklovaný.

Miluju dobré kafe, takže to balím na workshopy hned po těch recy papírech.

Vystudovala jsem chemii, aby byl můj život v rovnováze.

Těším se na vás! Na to, jak nám bude u vypnutí hlavy blaze!

Denisa.