KPR v teorii, ale hlavně v realitě

KPR, tři písmenka, která dokáží zvýšit šanci na přežití o víc jak 60%.

Je to metoda, jejímž cílem je oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů. Jedná se o nepřímou srdeční masáž a umělou plicní ventilaci, které dočasně suplují základní životní funkce – srdeční činnost a dýchání.

Kardiopulmonální resuscitace se zpravidla provádí při zjištění známek zástavy oběhu – postižený je v bezvědomí a nedýchá normálně. Nedýchá-li postižený normálně, může vykazovat známky hypoxie: rty, ušní boltce, špička nosu a nehtová lůžka jsou namodralé, kůže je voskově bledá.

Jenže opravdu se pořád ještě orientujete v tom, jak se to má dělat správně? Jaký je poměr u dítěte a jaký u dospělého? Budu jinak masírovat tetu z moravy, co sní kachnu a dvacet knedlíků na posezení jako mladého atleta z fotbalového utkání? Proč to tak divně křupe když se do těch žeber opřu? Udělal jsem něco špatně? Je to vůbec normální? A mám teda dýchat? Přes roušku, nebo vůbec?

Pojďte si tohle všechno pěkně krok po kroku vysvětlit. Ukázat si teorii a vysvětlit si proč jsou věci navržené tak, jak jsou. A pak? Pak už jen zkoušet a zkoušet a zkoušet.