Děti: naše radosti a starosti (meditační workshop)

7a4312kmtus-eva-prokesova-foto.jpg

Eva Prokešová

Jsem lektorka a konzultantka. Průvodkyně osobní proměnou. Vedu lidi k sebepoznání, k sobě, ke svému pravému já. Protože když jsme sami sebou, jsme nejspokojenější a přinášíme nejvíc světu i všem kolem. Žijeme totiž sebe. Více o lektorovi »

7a4312kmtus-eva-prokesova-foto.jpg

Eva Prokešová

Jsem lektorka a konzultantka. Průvodkyně osobní proměnou. Vedu lidi k sebepoznání, k sobě, ke svému pravému já. Protože když jsme sami sebou, jsme nejspokojenější a přinášíme nejvíc světu i všem kolem. Žijeme totiž sebe. Více o lektorovi »

2vgpq3mrdxnfqsu-shutterstock-262052429.jpeg
Upřesním podle počtu přihlášených, Praha (mapa)

už jen 4 účastníci a kurz se uskuteční

Přihlašování ukončeno

Nevyhovuje ti termín?

Nech nám svůj e-mail – dáme ti vědět, jakmile lektor vypíše nový termín.

Děti. Naše sluníčka. Tak proč je s nimi tolik starostí? Protože těsné soužití s odlišnou osobností nás upozorní na spoustu našich vlastních nevyřešených témat. To se to děje jedině v rodinách, tam spolu trávíme dvacet a víc let, velmi těsně. S rodiči. S partnery. S dětmi.

Většinou víme, že to nejvíc, co můžeme svým dětem dát, je být jim dobrým příkladem. Ale v čem? V tom, že nejíme bonbóny a slušně pozdravíme? Přeci v tom, že se budeme řídit svým srdcem a budeme žít radost. Pak taky přestaneme očekávat, že nám děti budou dělat radost. To vede k závislosti. Svojí radosti máme dost. Ať si děti žijí svůj život a s námi ho po libosti sdílí.

Děti jsou vlastně seminář na rodiče naruby:-) To mne baví. Mimoděk pochopíme hodně o svém vlastním vztahu k rodičům.

PROGRAM MEDITACÍ:

1. Náš největší rodičovský strach. My rodiče, v dobrém úmyslu, ale vedeni strachem a naší životní zkušeností, na své děti často přeneseme nějaké své vlastní obavy. Rozpustíme je. Uleví se nejen jim, ale i nám. A možná i dalším generacím. Protože jde většinou o téma, které se nevědomě přenáší z generace na generaci.

2. Dáme lásku svým dětem. To nejdůležitější, co dáváme svým dětem, je láska srdce. Důležitější než školní vědomosti, teplé večeře, značkové mikiny a cesty k moři. Víme to, jen se s tím společně naučíme ještě lépe pracovat. Rozsvítit a spojit naše srdce. Protože děti, zejména malé, za našimi slovy cítí, jak to opravdu je. Nicméně, meditace skvěle funguje i na ty dospělé a samostatné. Takovou sílu má láska.

3. Dáme důvěru svým dětem. Dát dítěti důvěru znamená osvobodit sami sebe od strachu a spolehnout na vnitřní vedení dítěte, jeho intuici. Dítě má od začátku všechno v sobě, jako semeno stromu. Když zasadíme dub, nevyroste bříza ani smrk, ale dub. A my na tom nic nezměníme:-) Nicméně svému dubu můžeme být dobrým průvodcem:-) Neuvěřitelně posiluje zdravé sebevědomí dětí.

4. Jak nepodléhat dětem. To nejlepší, co můžeme udělat pro sebe i všechny kolem, je dávat sebe na první místo. Vedeni srdcem, tedy nesobecky. Někdy nevědomě upřednostňujeme své děti (nebo partnery, případně své rodiče). Jejich radost je nám dražší než naše vlastní. To ale vztahy pokřivuje. Najdeme vnitřní příčinu a uvolníme ji.

PRŮBĚH SETKÁNÍ:

Zameditujeme spolu. Meditace jsou to nejvíc, co si odnesete. Protože uděláte změny v mysli a překonáte stará omezení, na která by vůle byla krátká.

Budeme si povídat. Abychom porozuměli zákonitostem vnitřního světa. Abychom pochopili, že svůj život si vytváříme svými myšlenkami a představami.

Zasdílíme výsledky meditace. Je inspirativní slyšet prožitky druhých. Přináší lepší pochopení vlastní meditace. Moje interpretace bývá nápomocná

PŘÍKLADY NA UKÁZKU:

Neumíte si představit, jak takový meditační workshop probíhá?

Pusťte si jednu meditaci na ukázku. Je jemná, nic se v ní neřeší, jen se napojujeme na své nitro. Moje ostatní meditace jsou transformační, aktivně v nich pracujeme, aby nám pak bylo lépe. To až na místě.

Přečtěte si, jak fungují dvě meditace ze semináře. Podrobně jsem to rozepsala v odstavcích úplně dole, včetně příkladů. Ať si umíte představit nepředstavitelné.


Meditace Můj největší rodičovský strach

Meditace, kterou začíná seminář na děti. Uleví nám i dětem, ale především nám. Představujte si se mnou: maminka bude mít hluboké přesvědčení, že není dobrá máma. Například. Neví o něm. Protože je nevědomé. Ale ono ji řídí.

Pravděpodobně to bude hodně dokonalá matka, co se snaží a stará. Ale nějak ji to netěší. Ani její dítě. Je v tom něco nepřirozeného, neuvolněného, možná až urputného. Plus je z toho všeho občas pěkně utahaná.

Představujte si se mnou dál: když bude něco říkat svému dítěti, tón či energie hlasu popírá to, co říká slovy. Je z ní cítit napětí. Protože si nevěří. Protože se bojí, že to dělá nebo říká špatně. Sama sebe zpochybňuje.

Jak to cítí její dítě? Malé, ještě napojené dítě, vnímá nejen slova, ale i energii za nimi. Slovům nebude věřit, protože vnímá i kontext mezi řádky. Má v tom zmatek. Co tedy maminka chce? Co platí, slova nebo pocity?

Každý nějaký takový strach máme. Větší nebo menší. Každý jiný. Nemůžeme nemít. Pravděpodobně bude nevědomý. Přitom nás řídí. Ovlivňuje náš vztah s dítětem. Aniž bychom tušili.

V meditaci se zanoříme za myšlenky, do nevědomí. Abychom svůj největší rodičovský strach mohli uvidět. Pak ho budeme léčit. Abychom si ho zpracovali a mohli vypustit z naší mysli. Do té míry, na co stačí jedna meditace.

Už jen to, že si svůj strach zvědomíme, pomůže. Když na něj v nějaké situaci narazíme, nebude nás řídit nevědomě. Můžeme se zastavit a uvědomit si, že máme volbu, jak se zachováme. Pak tou situací projdeme vědomě. Někdy se podaří, jindy ne. Naše strachy jsou někdy silnější než my, ano.

Seminářem na děti procházejí maminky různě starých dětí a každá si odnese to svoje. Maminky úplně malých dětí změnu své mysli užijí nejvíc. Nestihne se do jejich dítěte a vzájemného vztahu tolik otisknout. Nejstarší maminka, kterou jsem meditacemi na děti provázela, už byla babička. Dcera, na kterou meditovala, je dospělá a samostatná. Žijí spolu v jednom domě. Všichni víme, že těsné soužití vztahy vždycky prověří. Je jim teď lépe.


Meditace Dávám důvěru svému dítěti

Moje nejsilnější meditace na děti. Nejvíc osvobozuje. Dává dětem prostor, aby byly samy sebou.

V meditaci, hluboko za myšlenkami, v prožitku, dáme svému dítěti důvěru. Že ho bereme takové, jaké je. Že je v pořádku. Může to znít divně. Vždyť je to samozřejmé, ne? Ale stačí si vzpomenout na všechny rodiče, které z dítěte chtějí mít právníka nebo doktora. Prestižní povolání. Jako příklad vytahuju největší klišé, jaké si umím představit. Všem šťastným doktorům a právníkům, se tímto omlouvám, o vás to není.

Rodičovské nepřijetí je svazující, možná to znáte ze svého nebo něčího dospělého života. Rodiče mají na své dítě nějaké požadavky. Nejsou jeho, ale díky dlouhému těsnému soužití doma je dítě přijme za své. A ony ho nevědomě řídí. Stanou se jeho vnitřním tyranem. Dospělé dítě tak samo na sebe bude mít požadavky, které nevychází z něj a jsou pro něj nepřirozené. Neodpovídají jeho talentům. Vedou ho do činností, které ho nenaplňují. Bude postrádat seberealizaci, spontaneitu, naplněnost a radost.

Nějaký příklad, ať nemluvím do větru: rodiče budou chtít, aby jejich dítě bylo finančně úspěšné. Ono takové přirozeně není, je to dřímající rocker a radost z hudby je pro něj nejvíc. Ale rodičovský požadavek přijme nevědomky za svůj. Bude to od sebe nevědomky vyžadovat. Tlačit na sebe. Nutit se do toho. Protože to není jeho naturel.

Přijdou takové ty pocity: musím. Ale vlastně proč? Když vůbec nechci. Rozumem to nepobírá. Nicméně nevědomě svůj vnitřní program musím být finančně úspěšný/úspěšná vyzařuje. A protože svět je jedno velké zrcadlo našich vnitřních přesvědčení, budou se podle toho dít věci. Potká partnera/partnerku, který/která to od něj bude očekávat. V práci povýší a spolu s tím přijde spousta odpovědnosti.

Dění, které přijde, nevědomý program převzatý od rodičů stvrzuje. Pozor na to. Protože svůj život si vytváříme svými myšlenkami a představami. Takže přijdou situace, kdy je potřeba být finančně úspěšný/úspěšná, protože partner/partnerka to ode mne vyžaduje a mám postavení a odpovědnou práci. To, co není pravým já, ale falešným já, získává zvenčí potvrzení: taková/takový jsem.

V tomto bodě je to zrádné. Tam je dobré to prohlédnout. Protože přichází potvrzení toho, co není moje přirozenost. Naštěstí existují mechanismy, které nás hlídají. Nespokojenost. Emoce se ozvou první. Pokud je neposlechneme, následuje tělo. Únava. Vyhoření. Ještě, že je máme. Hlídají nás. Abychom svůj život omylem neprožili podle představ někoho jiného. Abychom měli příležitost se stát sami sebou.

Zpátky na začátek. Už jsem psala, že někteří rodiče mají na své děti vědomé požadavky, jak si představují jejich život. Doba už je naštěstí tak daleko, že toho valem ubývá. Krom toho ale my rodiče máme na své děti i nevědomé požadavky. Chceme po nic něco, co si vlastně ani neuvědomujeme a své děti tím formujeme podle svých představ a svádíme je z jejich vlastní životní cesty, aniž bychom tušili.

Uvidět tohle v meditaci, je velmi, velmi osvobozující. Protože to běží úplně mimo naši kontrolu. Příkladů je spousta: tatínek chce syna a má holku. Taková holka svému tátovi možná celý život dokazuje, že stojí za to. Maminka neměla možnost studovat vysokou. Její dcera má už druhý titul a sama neví, co ji ke studiu vede. Dítě odjede na druhý konec světa a zůstane tam. Nějak se mu tam lépe dýchá.

Na své děti tedy všichni nevědomě přenášíme nějaké svoje přání, naši přenesenou ambici. Uvedu příklad. Záměrně vezmu něco bohulibého, co na rozumové úrovni zní jako to nejlepší možné přání. Maminka si bude přát, aby její děti byly šťastné. Co lepšího by mohla pro své děti chtít?

Jak to bude vypadat u nich doma: když budou děti šťastné, maminka se bude vznášet. Je to přesně to, co si vnitřně přeje. Ale co když šťastné nebudou? Najednou bude ve stresu, sama nebude úplně chápat proč. Bude mít vnitřní tenzi. Bude se snažit situaci nějak řešit. Bude se snažit jim pomoci, bude se v tom angažovat, bude jim zasahovat do života. Jen aby co nejdřív odstranila neštěstí svých dětí z povrchu zemského. Aby se jí ulevilo.

Její dítě ale možná ze všeho nejvíc chce, aby ho nechala na pokoji. Aby si to mohlo v klidu vyřešit samo. Protože má právo být nešťastné. Je to normální. Je to součást života, někdy je líp, někdy hůř. Ale jeho máma mu to nevědomky nechce dovolit. Ve skutečnosti mu tedy nepomáhá, ale situaci díky svému nevědomému programu jen zhoršuje.

Teď se zkuste zamyslet sami: jaké je vaše nevědomé přání, kterým nevědomě svazujete své děti? Každý nějaké máme. Jaké hry vám to rozehrává? K čemu to vede? Je z toho někdo šťastný?

V meditaci dáme důvěru svému dítěti. Že je v pořádku takové, jaké je. Že mu věříme. Ať se řídí samo sebou, svou intuicí, svým vnitřním vedením. Zkuste si teď sami pro sebe navnímat, jak je to pro to dítě uklidňující. Jak se asi cítí, když vnímá naši důvěru. Je to velká podpora a povzbuzení, aby mohlo být samo sebou.

Když dáme důvěru svému dítěti, v dospělosti bude mít sebedůvěru. To není slovní hříčka. To je pravda. Co mnohem častěji svým dětem dáváme? Rady (používám jako eufemismus namísto trefnějšího výrazu kritika) a pochvalu. Kritika ani pochvala dítěti sebedůvěru nepřinesou. Jen ho formují. Kritika negativně, to je samozřejmě horší, chvála pozitivně, to je lepší, ale pořád je to zásah do osobnosti dítěte, formování k obrazu svému. Sebedůvěru přinese dítěti jen vyjadřovaná a vyzařovaná důvěra od jeho nejbližších: věřím ti. A v pocitech ještě více než ve slovech.

Sama jsem fascinovaná tím, jak silný účinek tahle meditace může mít. Měla jsem ji jednou na individuálním sezení a projevila se fyzicky, na těle dítěte, které s námi vůbec nebylo. Meditovala jsem s maminkou. Fyzická reakce do druhého dne odezněla, protože to byla opravdu jen reakce na meditaci. Meditace jsou můj denní chleba, a i tak mne znovu a znovu zarazí, jak silně se do nás propisují. Když se projeví na někom, kdo je od nás několik kilometrů daleko a nesedí v meditaci se zavřenýma očima. A na druhou stranu: jak velké to osvobození muselo být a jak krásně si to dítě teď žije svým vlastním životem.

Děti: naše radosti a starosti …

Odebírej náš newsletter

Posíláme tipy na nové kurzy, zajímavé a přínosné články. Informujeme o dění a vývoji projektu Naučmese.